Začněte tím, že zjistíte, kolik skutečně dlužíte

Říct partnerovi nebo rodině pravdu o dluzích chce odvahu.

Samotný rozhovor ale může být mnohem jednodušší, pokud nepřijdete pouze s větou:

„Mám dluhy a už je nezvládám.“

Mnohem užitečnější je nejprve zjistit, jaká je skutečná situace.

Víte, kolik skutečně dlužíte a komu?

Pokud má člověk více půjček, nedoplatků nebo exekucí, může velmi rychle ztratit přehled o skutečném rozsahu svých závazků.

Často ví, že situaci přestává zvládat, ale skutečný rozsah problému si uvědomí až ve chvíli, kdy si všechny dluhy přehledně sepíše.

Teprve na papíře mnohdy zjistí:

• kolik dohromady činí měsíční splátky,
• jakou částku by musel okamžitě uhradit na závazcích po splatnosti,
• kolik ještě celkem zbývá doplatit,
• komu všemu dluží,
• které závazky už jsou v prodlení,
• a zda už některé přešly do exekučního vymáhání.

Proto má smysl udělat si jednoduchou inventuru dluhů.

Co si připravit?

Pomůže shromáždit:

• smlouvy,
• výpisy,
• upomínky,
• dopisy od věřitelů,
• dokumenty související s případnými exekucemi
• a další dokumenty týkající se závazků.

Pokud některé údaje neznáte, nespoléhejte pouze na odhad. Pokuste se zjistit jejich aktuální stav přímo u věřitele nebo z dostupných dokumentů.

Je totiž velký rozdíl říct doma:

„Mám dluhy a už je nezvládám.“

A tím vlastně skončit.

Něco jiného je přijít s konkrétním přehledem a říct:

„Tolik celkem dlužím, tolik musím každý měsíc splácet a tolik musím teď doplatit. Vím, že takhle to dál nezvládnu, ale chci to řešit. Jen zatím nevím jak.“

V tu chvíli už nejde pouze o přiznání problému rodině. Člověk zároveň dává najevo, že si situaci uvědomuje, nechce před ní dál utíkat a je připravený hledat řešení.

Co když rodina nezareaguje tak, jak očekáváte?

Říct partnerovi nebo rodině pravdu o dluzích chce odvahu.

Člověk možná několik dní přemýšlí, jak rozhovor začít, připraví si přehled závazků a nakonec všechno řekne.

V tu chvíli může očekávat pochopení a úlevu.

Jenže první reakce může být úplně jiná.

„Proč jsi mi to neřekl dřív?“

„Jak dlouho to přede mnou tajíš?“

„Kolik toho ještě nevím?“

„Co teď budeme dělat?“

Může přijít vztek, strach, zklamání, pláč nebo naopak ticho.

To ale ještě neznamená, že rozhovor dopadl špatně.

Pro druhého člověka je to často první okamžik, kdy se o celé situaci dozvídá. Zatímco vy jste o problému věděli týdny nebo měsíce, rodina dostává všechny informace během několika minut a potřebuje čas je zpracovat.

Nečekejte, že všechno vyřešíte za jeden večer

Není dobré očekávat, že během jednoho večera společně vyřešíte všechny dluhy.

Mnohem důležitější je odpovídat pravdivě, nic dalšího nezatajovat a dát druhému prostor na otázky i emoce.

Pokud už máte připravený přehled svých závazků, můžete zároveň ukázat, že nepřicházíte pouze s problémem, ale také s rozhodnutím něco změnit:

„Vím, že jsem ti to měl říct dřív. Tak to prostě je. Nečekám, že to hned vyřešíme, ale nechci už nic skrývat a chci najít cestu, jak z toho ven.“

Takový rozhovor nebude příjemný.

Může ale znamenat důležitý zlom.

Cílem prvního rozhovoru proto není vyřešit dluhy během jednoho večera. Cílem je přestat problém skrývat, obnovit otevřenou komunikaci a vytvořit prostor pro další krok.

Začněte konkrétními čísly

První inventura dluhů problém sama nevyřeší.

Dokáže ale proměnit neurčitý strach v konkrétní čísla.

A právě ve chvíli, kdy člověk ví, kolik dluží, komu dluží a co už nezvládá splácet, může začít hledat reálnou cestu, jak svou situaci řešit.

Nejde tedy o to přijít na rodinný rozhovor s dokonalým řešením.

Jde o to přijít s pravdou a ochotou ji začít řešit.

Těšíme se na Vás

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů dle zásad zpracování osobních údajů.