+420 777 722 622
info@spolubezdluhu.cz
Oddlužení představuje zákonný postup řešení úpadku fyzických osob, jehož cílem je umožnit dlužníkovi vypořádat se se svými závazky za současného alespoň částečného uspokojení věřitelů. Zásadním okamžikem celého procesu je vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení zbývajících dluhů. Tímto rozhodnutím se insolvenční řízení definitivně uzavírá a dochází k ukončení povinností dlužníka vůči pohledávkám zahrnutým do oddlužení v rozsahu stanoveném zákonem.
S účinností od 1. října 2024 je základní délka oddlužení stanovena na tři roky. Tato lhůta začíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Po celou tuto dobu je dlužník povinen plnit zákonné povinnosti, spolupracovat s insolvenčním správcem a respektovat pokyny soudu.
U osob, kterým již bylo v minulosti přiznáno osvobození od placení dluhů, se při opakovaném vstupu do oddlužení prodlužuje doba trvání oddlužení na pět let. Tato úprava reflektuje princip rovnováhy mezi ochranou dlužníka a ochranou práv věřitelů.
Oddlužení může být na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce přerušeno ze závažných důvodů, a to i opakovaně, maximálně však na dobu dvanácti měsíců. V určitých případech může soud rozhodnout také o prodloužení oddlužení, zpravidla až o dvanáct měsíců, výjimečně až o osmnáct měsíců, pokud k tomu existují důvody hodné zvláštního zřetele.
Plnění povinností dlužníka je klíčovým předpokladem pro úspěšné zakončení oddlužení. Dlužník je po celou dobu řízení povinen zejména:
vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost nebo se aktivně ucházet o zaměstnání,
přijímat odpovídající pracovní nabídky bezdůvodně je neodmítat,
vydávat insolvenčnímu správci mimořádné příjmy, jako jsou dary, dědictví či výhry,
bezodkladně oznamovat změny týkající se bydliště, zaměstnání, příjmů nebo majetku,
pravidelně předkládat přehledy příjmů, zpravidla ve tříměsíčních intervalech,
nezatajovat žádné příjmy a na vyžádání je dokládat,
neposkytovat jednotlivým věřitelům nepovolené zvýhodnění,
nepřijímat nové závazky, které by nebyl schopen plnit,
vyvíjet maximální možné úsilí k uspokojení pohledávek věřitelů.
Při posuzování plnění těchto povinností soud vždy zohledňuje individuální situaci dlužníka, zejména jeho zdravotní stav, kvalifikaci a možnosti uplatnění na trhu práce.
Ukončení splátkového období samo o sobě neznamená automatické osvobození od zbývajících dluhů. Insolvenční soud osvobození přizná pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky.
Osvobození může být přiznáno, pokud:
dlužník uhradil pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši, nebo
dlužník po stanovenou dobu řádně plnil všechny podstatné povinnosti a oddlužení nebylo zrušeno.
V případě oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se má za to, že dlužník povinnosti splnil, dosáhl-li míry uspokojení stanovené soudem v rozhodnutí o schválení oddlužení. Ani nesplnění plné výše pohledávek nemusí automaticky bránit přiznání osvobození, pokud je prokázáno poctivé a maximální úsilí dlužníka.
Jsou-li podmínky splněny, insolvenční soud vydá rozhodnutí o splnění oddlužení. Tímto rozhodnutím soud:
konstatuje řádné plnění povinností dlužníka,
zprošťuje insolvenčního správce jeho funkce,
stanoví odměnu a náhradu nákladů správce,
formálně ukončuje insolvenční řízení.
Toto rozhodnutí představuje právní ukončení samotného insolvenčního řízení.
Na rozhodnutí o splnění oddlužení navazuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení. Účinky tohoto rozhodnutí spočívají zejména v tom, že:
dlužník již není povinen hradit neuspokojené dluhy zahrnuté do oddlužení,
věřitelé nemohou tyto pohledávky dále vymáhat,
osvobození se vztahuje i na věřitele, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili,
zajištění věřitelé si zachovávají právo uspokojení pouze z výtěžku zajištění.
Teprve tímto rozhodnutím dochází k definitivnímu vypořádání závazků dlužníka v rozsahu stanoveném insolvenčním zákonem.
Osvobození se nevztahuje na všechny typy pohledávek. Insolvenční zákon výslovně stanoví výjimky, mezi něž patří zejména:
peněžité tresty a majetkové sankce za úmyslné trestné činy,
náhrada škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti,
zákonné výživné,
náhrada škody na zdraví,
odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.
Tyto závazky zůstávají dlužníkovi zachovány i po skončení oddlužení.
Přiznané osvobození není absolutní. Insolvenční soud jej může do tří let od právní moci rozhodnutí odejmout, pokud se prokáže, že:
oddlužení bylo schváleno na základě nepravdivých či zkreslených údajů,
dlužník vědomě zvýhodnil některého z věřitelů,
dlužník závažně porušoval povinnost součinnosti,
oddlužením byl sledován nepoctivý záměr,
dlužník byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin mající vliv na průběh oddlužení.
V takovém případě se věřitelé mohou domáhat uspokojení svých pohledávek v plném rozsahu.
Získání osvobození od placení dluhů je výsledkem dlouhodobého procesu, v němž je nutné dodržet řadu zákonných povinností. Odborné právní zastoupení může přispět k tomu, že celý proces proběhne v souladu s právními předpisy, budou dodrženy všechny lhůty a minimalizuje se riziko procesních pochybení.
Právní zástupce může pomoci zejména s kontrolou plnění povinností, komunikací s insolvenčním správcem a soudem a s řešením mimořádných situací, které mohou v průběhu oddlužení nastat.
